Beseda s hercem Leošem Nohou

Rumburské muzeum zažije neopakovatelné odpoledne. V rámci oslav stého výročí od vypuknutí Rumburské vzpoury zavítá v neděli 20. května v 17 hodin na besedu do muzejní budovy praprasynovec popraveného rebela Františka Nohy, dnes velmi populární herec Leoš Noha.

Leoš Noha se svým tatínkem zavzpomíná na rodinné historky a s určitým odstupem zkonfrontuje osobnost popraveného rebela s vlastní zkušeností z rodové paměti. A na své si přijdou i obdivovatelé Leoše Nohy coby herce, protože tím, že pochází z Ústí nad Labem, vrací se do Ústeckého kraje jako „domů“. Budeme si přát, aby vzpomínky na město vzpoury zůstaly neopakovatelnými.

Bude pro něj jistě zajímavé vcítit se do doby před sto lety. Tehdy kolem Försterovy továrny na barvení lnu a lněné příze (dnes muzea) byl 29. května 1918 veden na popravu po páté hodině ranní, ulicí Františka Josefa I., jeho příbuzný, František Noha. Společně s ním další dva odsouzenci, Vojtěch Kovář (otec dvou dětí) a degradovaný jednoroční dobrovolník Stanko Vodička. Že mají Nohovi velký talent herecký, dokazuje nejedna vzpomínka bývalého účastníka vzpoury.

František Noha, velice pohledný mladík, popravený v nedožitých 23 letech, nacházel zálibu u divadla. Pracoval jako kulisák v Plzni. Vyučil se sice soustružníkem ve Škodovce, ale jeho srdce patřilo umění. Když také psal mamince, že uvažuje o útěku, aby mu zaslala civilní oděv, prosil ji rovněž o román rozečteného Tolstého. Kdo by si s sebou vzal dnes Tolstého…

S jistotou oplýval osobním kouzlem a díky zkušenostem v Rusku byla jeho povaha více vyprofilovaná, byl nesmiřitelný, rezolutní. Fronta každého muže změnila a změnila jeho pohled na svět, změnila jeho žebříček hodnot. Noha v jednom ze svých dopisů uváděl, že mu nezbývá než: „pak vzít do ruky kvér a střílet na potkání každého lumpa“. Špatně snášel vidět bídu v zázemí, kdy se nemocná maminka musela starat o další dva jeho sourozence.

Uvidíme tedy, jaký byl vliv popraveného Františka Nohy na příbuzné, prasynovce a praprasynovce. Zda jsou v životě také tak radikální a zda dokáží využívat svého charismatu. Noha byl bezesporu charismatický mladík. Věděl, jak se trestá ve válce sebemenší provinění, ale když nápoj trpělivosti přetekl, dal průchod svému vnitřnímu rozhořčení z neudržitelné situace. Jak se může muž vyrovnat s válkou, s utrpením svých blízkých, jak dlouho může snášet nespravedlnost. Ať byl v určitém směru velký komik, trefně glosující každou situaci, dokázal se otevřeně postavit i za věc, o které byl přesvědčen. A strhnout ostatní!

Slova pracovnice rumburského muzea Ester Sadivové po besedě:

Síň s výstavou o Rumburské vzpouře zaplnili v neděli v podvečer příznivci herce Leoše Nohy, který zavítal se svým tatínkem Leem na besedu uspořádanou při příležitosti svého výročí Rumburské vzpoury.

Jak bylo avizováno, tento ústecký rodák, je praprasynovcem popraveného rebela Františka Nohy. Setkání v pietním duchu nikdo od známého komika nepředpokládal a celá beseda se nesla v přátelské atmosféře talkshow.

Leoš Noha se na místě ujistil, že památku praprastrýce opatruje rumburské muzuem s tou největší pečlivostí a v detailech ani sám neměl z rodiny tolik podrobných informací. Své setkání v rumburskými návštěvníky zakončil autogramiádou.

Od starosty města Rumburku Ing. Jaroslava Sykáčka obdržel upomínkové předměty na oslavy stého výročí vzpoury, včetně modrého trička RUMBURK NEPOKOŘENÝ 100 LET, které si na společnou fotografii oblékl pan Leo Noha.

Pro herce děčínská firma Avigrafik zhotovila na objednávku muzea černé triko s nápisem Leoš Noha 100, Rumburk City of revolutionary tradition, aby tak na jedinečné setkání pod hlavičkou vzpoury nezapomněl. My nezapomeneme s určitostí a věříme, že podobnou besedu uspořádáme s dalšími příbuznými účastníků vzpoury i v budoucnu.

Výročí přineslo krásná lidská setkání a troufáme si tvrdit, že muzeum také přispělo ke zdaru skvěle zorganizovaných městských slavností Rumburk - Nový Bor, kde se ukázalo, že skutečně funguje přátelská spolupráce, jak mezi lidmi, tak městy, spolky či organizacemi.