Granitová krajina šluknovská

Když půjdete na výlet po Šluknovsku, budete většinou chodit po žule nebo jí podobné hornině – granodioritu. Pokud vystoupáte na nějaký kopec, bude pravděpodobně tvořen čedičem.

Jak se krajina Šluknovska vytvořila?

Na stěně je tabule, na které je stručně popsán průběh vývoje Šluknovského výběžku. V prvním řádku jsou napsány geologické éry a útvary, jak je geologové stvořili, v řádku pod nimi je uvedena doba, jak dlouho jednotlivé útvary trvaly, a to v milionech let. Pod nimi geologické jevy, ty nejdůležitější, které probíhaly na Zemi, případně v místě, kde se dnes nachází území České republiky. Některé z nich měly vliv na vývoj Šluknovského výběžku. V dalším řádku je popsán přímo vývoj Šluknovského výběžku, pod ním horniny, které zde v tom kterém období vznikaly, a na posledním řádku lokality, kde uvedené horniny můžete vidět.

Ve starohorách bylo na území Šluknovského výběžku moře. Na jeho dně se usazovaly sedimenty, ze kterých vznikla hornina droba. Drobou byl tvořen tzv. plášť lužického plutonu. Zbytky tohoto pláště se nacházejí  u Jiřetína pod Jedlovou ve štole sv. Jana Evangelisty (lokalita).

Na konci starohor a na počátku prvohor do droby pronikalo žhavé magma, které chladlo, a vytvářela se hornina granodiorit. Do ní pronikaly další magmata budoucích žul (granitů). Chladnoucí magma utvořilo obrovské horninové těleso zvané pluton, zde lužický pluton. Šluknovský výběžek leží na jižním okraji lužického plutonu. Lužický pluton je složen z různých druhů žul a granodioritů. Nejrozšířenější horninou je lužický granodiorit. V první vitríně jsou ukázky hornin lužického plutonu.

Ještě ve starších prvohorách, v období ordoviku, puklinami v žulách pronikaly žilné horniny, zejména různé druhy porfyrů a dolerit, které se vyskytují roztroušeně po Šluknovsku. Velká žíla doleritu se nachází v lomu  u Rožan, další například v Lobendavském vrchu, kde je malý lůmek a v něm odkryta žíla doleritu (lokalita Lobendavský vrch).

Vytváří se i žíly křemene, velmi významná žíla křemene se nachází u Rumburka, kde byl  křemen dříve těžen. Fotografii lokality zde nemáme, pouze ukázku těženého žilného křemene.

V druhohorách, v období jury, zasahovalo na území Šluknovska mělké moře. V něm se usazovaly vápence a dolomity, které  byly ve třetihorách vyvlečeny k povrchu a které dnes  nacházíme na lokalitě Vápenka u Doubice. V posledním útvaru druhohor (křídě) dochází k mohutné transgresi moře. Na jeho dně se ukládaly písky, jíly, slíny a z nich se tvořily horniny pískovce, jílovce, slínovce a vápence. Pískovcové skály se nacházejí v jižní části Šluknovska, např. v okolí Doubice, Brtníků, Chřibské. Rozsáhlé území pískovcových skal tvoří Národní park České Švýcarsko.

Ve třetihorách se obnovuje vulkanická činnost. Magma stoupá vzhůru, někdy tuhne těsně pod povrchem, jindy se vylévá na zemský povrch. Dlouhodobou erozí pak byly vytvořeny kopce tak, jak je známe dnes (lokalita Hrazený, Vlčí hora). Na obnovení vulkanické činnosti měla vliv tzv. saxonská tektonika, díky níž docházelo také k vytváření nových zlomů a reaktivaci zlomů starších. K těm patří i zlom lužický neboli lužická porucha. Při ní se JZ část lužického plutonu nasunula na pískovce a při tomto nasunutí byly vyvlečeny horniny starší, z období druhohor (vápence) a prvohor (permské horniny).

Čtvrtohory jsou známé střídáním dob ledových a meziledových.V ČR jsou tři místa, kam pronikl pevninský ledovec, jedním z nich je Šluknovský výběžek. Důkazem toho, že zde ledovec byl, jsou horniny, které sem přisunul ze Skandinávského poloostrova, Norska, Švédska a okolí (lokalita Fukovský výběžek). Ve třetí vitríně si tyto horniny můžete prohlédnout a také mapku, na které je vyznačeno, kam až pevninský ledovec dosahoval.

Důkazem postupu pevninského ledovce jsou i ledovcová údolí, která byla modelována dílčími ledovcovými splazy nebo i tavnými vodami ustupujícího ledovce. Jedním z nich je například údolí Lučního potoka u Lobendavy (lokalita Lobendavský vrch).

Školám nabízíme výukový program:

Putování s kamínky